(3) Internet

Osnova

Stručná historie Internetu

Už od počítačového pravěku (někdy v 60. letech našeho století) přemýšleli uživatelé počítačů, jak je navzájem propojit. Bylo to v době, kdy počítače byly velké asi jako dnešní kamiony a také neuvěřitelně drahé. Používat nejrychlejší a nejlepší počítače si mohlo dovolit jen velmi málo institucí, uživatelů. Uživatelé slabších strojů čas od času potřebovali použít rychlejší počítač. Vznikla potřeba počítače spojovat, aby uživatelé mohli vzájemně lépe využívat jejich možnosti. S postupem času přišli uživatelé na to, že takto mohou nejen navzájem sdílet svoje počítače, ale svoje data a přes počítače spolu komunikovat a spolupracovat.

Historie se zmiňuje o dvou hlavních příčinách vzniku Internetu. První byla snaha uživatelů sdílet navzájem své počítače. Druhá se stala legendou. Po vypuštění první vesmírné družice Země (Sputnik) tehdejším Sovětským svazem v r. 1957 zavládlo v armádě USA zděšení. Zdálo se, že ve vědecko-technickém výzkumu jsou Sověti mnohem dál než Američané. Ve snaze dohnat tento náskok vznikla v r. 1957 speciální vládní agentura ARPA (Advanced Research Projects Agency, tj. „Úřad pro pokročilé výzkumné projekty“), zaměřená na podporu nejmodernějšího vývoje a výzkumu. Jedním z problémů, které měly být řešeny v rámci jejích projektů, byl problém komunikace mezi jednotlivými velitelskými stanovišti armády a civilní správy v případě sovětského jaderného útoku. Vznikl projekt počítačové sítě, prostřednictvím které by se dalo komunikovat, i kdyby některé její části byly zničeny, a která by neměla jeden hlavní bod, neboť takový bod by se stal zákonitě hlavním terčem případného útoku. O takové síti říkáme, že je decentralizovaná. Řešením celého problému se zdála komunikace pomocí počítačů spojených do takovéto sítě.

Jako první přišel s myšlenkou takovéto sítě zřejmě Bob Taylor v r. 1966. Začala se budovat síť ARPANET, pojmenovaná po agentuře, která ji financovala. Do konce roku 1969 ji tvořily 4 počítače a v roce 1972 jich už bylo 23. O 12 let později, v roce 1984 překročil jejich počet 1 000 a toto číslo se prudce zvyšovalo (r. 1987 – 10 000 připojených počítačů, r. 1989 – více než 100 000, …). Dnes se hovoří o miliardách počítačů a jejich počet se nedá odhadnout. Internet, následník sítě Arpanet, neuvěřitelně rychle narostl do rozměrů, které známe dnes.

Služby Internetu

Internet je nástroj pro komunikaci, získávání, vyhledávání a prezentování informací

Poskytuje tyto služby:

Poštovní schránka, elektronická pošta (e-mail)

Téměř každý, kdo má přístup na Internet, ho využívá pro komunikaci pomocí elektronické pošty, zkráceně e-mailu, ať už pro komunikaci s přáteli nebo v práci. Je to rychlý, levný a pohodlný způsob komunikace. Pomocí e-mailu lze posílat nejen textové zprávy, ale i obrázky, zvuky a jiné dokumenty.

Databanka informací

Webové stránky zobrazované pomocí nějakého webového prohlížeče lze získat informace prakticky o všem. Informace jsou zde navzájem propojené a lze je hledat podobně jako v rejstříku knihovny. Kromě textu umožňuje zobrazit obrázky, přehrát zvuky nebo pustit film. Navíc každý uživatel na svých webových stránkách může poskytovat nové informace všem ostatním uživatelům.

Noviny

Internetové verze novin obvykle nabízejí víc než verze tištěné. Největší zpravodajské agentury, jako např. CNN, pravidelně aktualizují nabízené informace a umožňují z jejich obrovského množství vybrat jen tu, která uživatele zajímá. Takto se dají informace zveřejnit mnohem dříve než klasickou formou. Na Internetu rovněž nalezneme noviny, které tištěnou formu ani nemají (např. Neviditelný pes, Svět Namodro, …).

Obchody a banka na Internetu (e-shopy, internet banking)

Firmy mohou pomocí Internetu dělat reklamu pro své výrobky nebo je prodávat. Nakupování po Internetu je velmi jednoduché a pohodlné. Není při něm nutno vstávat od počítače a lze tak koupit téměř všechno od domu nebo auta po hračky či videokazety. Na Internetu zpřístupňují své služby klientům i banky. Přes Internet tak můžete manipulovat se svým účtem, vybírat peníze, platit, nakupovat.

Chat, videohovory, konference

Na Internetu lze diskutovat s kdekým o kdečem, na vážná i veselá témata, spontánně se vytvářejí nejrůznější diskusní skupiny.

Sledování videa, televize, poslouchání hudby

ftp – přenášení souborů

Internet se neustále vyvíjí, zdokonaluje a rozšiřuje. Nikdo jej při tom neřídí a neorganizuje. Jeho budoucí tvář závisí jen na invenci jeho uživatelů. To je zřejmě jeho největší výhoda (možná ovšem i budoucí slabina).

Připojení k Internetu

Na začátku využívala Internet jen malá hrstka vědců, dnes se k němu může připojit každý. Připojit se k Internetu znamená získat přístup k serveru – počítači, který je už k Internetu připojen. Připojení k Internetu drobným uživatelům (domácnostem, školám, úřadům, podnikům, …) poskytují specializované firmy, tzv. poskytovatelé internetových služeb (ISP – Internet Service Provider). Tyto firmy nabízejí připojení za určitý poplatek.

Způsoby připojení k Internetu

Výběr způsobu připojení závisí na našich požadavcích (např. na množství dat, která budeme přenášet) a na našich finančních možnostech.

  •  Největší uživatelé (velké podniky) se připojují pomocí satelitního spojení nebo kabelu, které si nainstalují sami nebo si je pronajmou od telekomunikačních společností.
  •  Střední uživatelé (podniky, větší školy, …) se připojují linkami, které si pronajmou od telekomunikačních společností nebo krátkovlnným spojením s poskytovatelem (providerem).
  •  Drobní uživatelé (domácnosti, malé firmy, menší školy, …) se mohou připojit pronajmutím pevné linky od telekomunikací nebo pomocí telefonní linky (vytáčené linky).

V případě pronajmutí pevné linky si uživatel pronajme od majitele kabelu uloženého v zemi jednu linku, po které už nemůže komunikovat nikdo jiný, a platí za ni měsíčně paušální poplatek (zpravidla několik tisíc Kč). V případě připojení telefonní linkou probíhá
spojení stejně jako při telefonování. Počítač vytočí telefonní číslo poskytovatele připojení, se kterým se chceme spojit. Pokud se mu podaří dovolat (tj. pokud číslo není obsazené), naváže se spojení.

Zařízení pro připojení Internetu

Některá zařízení jsou uvnitř počítače, některá se připojují k počítači zvenčí. Konkrétní druhy zařízení volíme podle druhu připojení. Pro komunikaci po pevné nebo telefonní lince potřebujeme k počítači (nebo k serveru) připojit modem. Jeho úlohou je převést digitální údaje (signál) z počítače na analogovou podobu údaje (signálu). V této podobě jsou údaje posílány linkou ven. Přijímané údaje pochopitelně modem převádí z analogové na digitální podobu. Běžné modemy používané při spojení telefonem komunikují rychlostí 33,6 kbps (maximální rychlost použitelná na dnešních telefonních linkách je 55,6 kbps; nutno ovšem počítat s reálnými mnohem nižšími rychlostmi a také s možností mnoha poruch).

Internetová adresa

Každé zařízení komunikující s internetem má od výrobce MAC adresu (fyzická adresa)
př. 00-50-FC-E4-82-C0
> na základě MAC je přiřazena IP adresa př. 212.96.169.177 (ručně, nebo služba DHCP)

Poté si uživatel nainstaluje software z instalační sady a nastaví svůj počítač. Ve Windows 95 resp. 98 existuje Průvodce připojením k Internetu; k instalaci pak je třeba jen zapnout a připojit modem (viz obr.). Připojení lze ovšem nastavit také ručně přes program Telefonické připojení sítě. Lze jej nalézt v nabídce Nastavení a Ovládací panely. Zde je třeba zadat veškeré informace o poskytovateli. Po dokončení instalace lze již pracovat s Internetem.

Každý uživatel Internetu musí mít svou adresu. Adresa v síti Internet (také URL – to z angl. Uniform Resource Locator) charakterizuje místo, kde se daný server nachází (v USA navíc typ organizace, která daný server spravuje). Příponě se také říká hlavní doména, neboli doména nejvyšší úrovně. Systém těchto doménových jmen je způsob, jak počítače dělit v síti Internet na přehledné skupiny, neboli domény. Každé doménové jméno se připojuje k adrese Internetu počínaje zprava doménou nejvyšší úrovně.

Pokud adresa okazuje na konkrétní stránku, zahrnuje ještě další informace jako název portu, složku, v níž se daná stránka nachází, a název souboru se stránkou.

Př.: Jak rozumět následující adrese: http://www.ccb.cz?

  • http: … server WWW používá protokol http: (Hypertext Transfer Protocol)
  • www … server se nachází v síti WWW (World Wide Web)
  • ccb … server patří organizaci CCB
  • cz … server se nachází na území České republiky

Nejvyšší domény některých států

  • .cz Česká republika
  • .sk Slovenská republika
  • .de Německo
  • .it Itálie
  • .fr Francie
  • .uk Velká Británie

Ve Spojených státech mají nejvyšší domény tři písmena:

  • .edu (education) vzdělávací instituce v USA
  • .com (commercial) komerční organizace
  • .net (network) skupiny zabývající se údržbou a správou sítě Internet
  • .gov (government) vládní agentury USA
  • .mil (military) některé složky ministerstva obrany USA
  • .org (organisation) ostatní americké organizace v Internetu (opět jen na území USA)

Pravidla pro doménové adresy

  • NE – diakritika, mezery,!, #, $, %, ^, &, *
  • Nerozlišuje malá a velká písmena

Služba Internetu World Wide Web, prohlížení WWW stránek

Nejpopulárnější a nejzajímavější cestou k využití velkého množství informací, které poskytuje Internet, je World Wide Web (WWW). K prohlížení WWW stránek potřebujete mít nainstalovaný prohlížeč (browser). Nejčastěji se setkáte zřejmě s prohlížeči Internet Explorer od Microsoftu, Google Chrome nebo Mozzila Firefox.

Filozofie práce s různými prohlížeči je velmi podobná. Někdy mohou být rozdíly v názvosloví nebo v některých vlastnostech či nastaveních. V každém případě je ale důležité pro efektivní práci s daným prohlížečem znát tyto operace:

  • pohybovat se po WWW stránkách pomocí odkazů
  • vložit adresu pro přímý vstup na stránku
  • listovat stránkami zpět a vpřed
  • používat historii ve spojení se stránkami WWW
  • nastavit tzv. domovskou stránku
  • nastavit a vyhledat záložku
  • využít text uveřejněný na WWW stránkách
  • stáhnout obrázek ze stránek WWW

 

  1. Práce s odkazy

Na stránkách WWW lze uvidět podtržený a jinak barevně napsaný text, tzv. odkaz (hyperlink, link), který slouží k přesunutí na další stránku, kde najdete informace související s daným tématem. Stačí klepnout na odkaz myší.

2. Vložení adresy pro přímý přístup na stránku

Při prohlížení stránky WWW se její adresa objeví v adresním řádku prohlížeče. Není tedy nic jednoduššího, než napsat adresu hledané stránky a stisknou klávesu ENTER. Někdy lze nalézt odkazy na podrobnější informace včetně adresy o dané organizaci, osobě či zboží v časopise, knize nebo televizní i jiné reklamě.

Může se stát, že k přechodu na zvolenou stránku není ani nutné zadávat celou adresu serveru WWW. Jakmile uživatel začne psát, funkce Automatické dokončování navrhne dokončení adresy podle stránek WWW, které byly navštíveny v minulosti. Po dopsání adresy WWW nebo v případě, že funkce Automatické dokončování nalezne správné dokončení, stiskněte klávesu ENTER. Pokud dokončení adresy nevyhovuje a chcete zobrazit jiné dokončení, stiskněte klávesu Šipka dolů.

3. Vyhledávání na WWW stránkách

Pokud potřebujete na Internetu najít určitou informaci a neznáte adresu stránky, použijete vyhledávací službu, které zadáte své požadavky (myslí se tím klíčové slovo nebo slova). Poté klepněte na tlačítko Hledat a po určité době se vypíší odkazy na všechny stránky, kde se dané slovo nebo řetězec slov nachází. Existují různé vyhledávací služby (tzv. vyhledávače):

  • Seznam … http://www.seznam.cz
  • Google… http://www.google.com
  • Bing … http://www.bing.com
  • Yahoo … http://www.yahoo.com

Etika práce na Internetu (tzv. neetika)

Stát se uživatelem Internetu je privilegium a znamená nejen výhody, ale i jisté závazky. V každé společnosti platí určitá pravidla, která se musí dodržovat, má-li mít život v této společnosti určitý řád. Takovým pravidlům a zvykům ve společnosti se říká etiketa. Určitá obdoba společenské etikety existuje i na Internetu. Zde se jí často říká netiketa (toto slovo vzniklo jako slovní hříčka spojením anglického slova „net“, síť a původně francouzského slova „etikata“). Během používání Internetu je třeba se jí řídit. Pobyt na Internetu vyvolává iluzi komunikace jen s počítačem, což v mnoha uživatelích vyvolává pocit, že si mohou dovolit i to, co by si v žádném případě v běžném životě nedovolili (nadávat, vysmívat se, lhát, podvádět, krást, …).

Uživatel může být častokrát i bez svého přičinění vystaven pokušení udělat něco, co by za jiných okolností neudělal (např. číst cizí poštu). Na Internetu se něčí chybou nebo nepozorností může lehce stát, že mu přijde elektronická pošta, která mu nepatří, nebo získá přístup k souborům někoho jiného. Důležitým psychologickým momentem je přitom fakt, že je sám jen s počítačem a má pocit, že ho nikdo kromě počítače nevidí a že po něm zdánlivě nezůstanou žádné stopy.

  • Mezi nejčastější prohřešky proti slušnému chování na Internetu patří např.:
  • vynadat někomu přes e-mail (je to mnohem snazší, než mu to říci do očí);
  • hodně uživatelů zapomíná, že obrázky nebo texty, které někdo jiný sám vytvořil, jsou vlastnictvím autora a nesmějí se bez jeho svolení užívat;
  • přes Internet nabízí mnoho firem počítačové programy, které se dají nahrát (stáhnout) z Internetu a nějaký čas, určený na jejich odzkoušení, používat. Mnoho uživatelů zapomíná, že je nutné za ně potom zaplatit.

Virus

  • Virus je typ programu, který se dokáže sám šířit tím, že vytváří (někdy upravené) kopie sebe sama. Hlavním kritériem pro posouzení programu jako viru je fakt, že k šíření využívá jiné soubory – hostitele. Virus se mezi dvěma počítači může přenést jedině tím, že někdo přenese celého hostitele, např. nějaký uživatel (obvykle neúmyslně) přenese soubor na disketě či CD-ROM nebo ho pošle prostřednictvím počítačové sítě.
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%BD_virus
image_pdfimage_print